Po klidné snídani jsme vyrazili zpět do Bledu. Aspoň se projít okolo jezera. Bruno je naše potápka, jakmile vidí vodu ihned do ní skáče. To bylo i tentokrát. Jakmile jsme došli k jezeru ihned do něj skočil 😀
Na druhé straně jezera Bruno dokonce strhl velkou paničku a ta jela po zadku po svahu dolů. Jen aby Bruno mohl skočit do jezera a plavat. Přihlížející z toho měli zábavu. Paničce to v tu chvíli moc zábavné nepřišlo 😀
Další naše cesta vedla na severnější stranu Apl, k hranicím s Rakouskem a Itálií. Cestou jsme narazili na sportovní centrum v Planici. Mají zde několik skokanských můstků a ve víceúčelovou budovu. My jsme byli zvědaví a koukali jsme dovnitř velikými okny. Ty jsou pod fotbalovým hřištěm. A byli jsme překvapeni, byl tam sníh! Páníček poznal, že tam mají dráhu na běžky. Po obejití areálu jsme se šli podívat dovnitř, ano i my. Dovolili, že pesani dovnitř mohou. Uvnitř víceúčelové budovy jsme si prohlídli větrný tunel, dokonce jsme mohli i k tomu sněhu. A vyváleli jsme se v něm 😀 Akorát na dráhu se nesmí. V patře je muzeum a restaurace. My šli nahoru na vyhlídku.
tady měli zase klouzací schody 😀 tak mě páníček odnesl
Odtud jsme se vrátili k hlavní silnici, kde jsme na parkovišti nechali auto a šli se podívat ke krásnému smaragdově zelenému jezeru Zelenec. Vede k němu cesta lesem a u něj je chodníček a vyhlídka. My moc nemáme rádi ty dřevěné schody skrz které mají jen ty prkýnka. Tak nás páníčci nahoru vynesli a taky pak snesli dolů 😀
Odsud jsme jeli nad město Kranjska Gora k jezeru Jasná. To už tak teplé nebylo. Páníček vlezl s námi do vody a trošku ho zábli nožky 😀
Nakonec jsme zakempili v kempu Špik. Vypadalo to tu hezky 🙂 Ranní výhledy stály z to 🙂
PS: Než jsme odjeli, tak se Samovi boule opět ozvala. Navštívili jsme před odjezdem našeho doktora. Po domluvě jsme mohli odjet. S desinfekci a antibiotiky. Ránu jsme ošetřovali. Antibiotika jsme nasadili až ve středu. Po zjištění, že boule opět roste 🙁