Balíme a frčíme dál. Dnešní cíl Bovec. Ale tam se dostaneme jen přes průsmyk Vršič. Tento průsmyk je nejvyšší silniční sedlo ve Slovinsku. Spojuje obec Bovec a městečko Kranjska Gora. Silnice, postavená ruskými válečnými zajatci během první světové války, prochází srdcem Julských Alp. Horská silnice se klikatí v 50 ostrých serpentinách, každá z nich má svoje číslo. Z městečka Trenta je to 26 zatáček a z Kranjské Gory 24. Z Trenty jsou všechny zatáčky asfaltové, z vrcholu Vršiče do Kranjské Gory pojedete v zatáčkách s kočičími hlavami.
Samo, že jsme nahoře zaparkovali a udělali jsme si výšlap 🙂
Kousek pod průsmykem je pramen Soči, naše další zastávka. My se k tomu bohužel až dostat nemůžeme. Kousek před pramenem začíná být cesta jen pro dvounožce. Je totiž po skále a musíte se držet ocelového lana. Tak my jsme měli pauzičku s malou paničckou a velcí páničci se vydali kouknout k prameni. A docela koukali, Soča totiž nikde. Řeka vyvěrá ze skály z podzemního jezera. Ale díky letošnímu suchu mohli jít poslední úsek po kamenech, které nejdou jindy vidět.
O kus níže již vytejká menší pramínek. A to byla příležitost opět pro naší koupačku. Když jsme sešli zpět k parkovišti, tak si páníčci dali pravou hříbkovou polévku.
Poté jsme dojeli do kempu Vodenca v Bovci, kde jsme se ubytovali. Páníček šel odpočívat. Padl na něj nějakej bacil 🙁
