Ahoj kamarádi,
letos jsme si vybrali prozkoumat Rumunsko. Páníčkovi se s malou paničkou moc nechtělo, ale velká panička je přesvědčila, že tato země určitě bude bezpečná. Nemusíte se bát, je to tu jako u nás. Někde je to o pár let zpět. Když jedete vesničkami, tak je to z extrému do extrému. Chatrče a vedle překýčený dům. A před domy lavičky a na nich sedí místní. Nikdo nikam nespěchá. Všude narazíte na studánky s pitnou vodou. Všude potulní psy. Co se tu hodně vidí je sražený pes na silnici 🙁 což je moc smutné. Když to přirovnáme k našemu, tak u nás máte větší pravděpodobnost srazit srnku, tady je to pes 🙁 Co tu také ve velkém je a to je nepořádek. Odpadky jsou všude. Což je pro tuto krásnou přírodu velká škoda.
Vyrazili jsme v pátek po obědě. Přejezd republiky od nás ze severu byl na celé odpoledne a navečer jsme zakempili v Lednici na stellplatzu u koníčků – Hippoclub. Večer přišla ošklivá bouřka, ale nás minula naštěstí jen bokem.
Ráno jsme vyrazili směr Slovensko po staré silnici. Na těch pár kiláčků po Slovensku páníčkové nechtěli kupovat dálniční známku. U jednoho supermarketu páníčci zastavili, dali jsme si k obědu kebab a paníčkové koupili dálničku do Maďarska. Přejezd po okreskách by byl fakt na velmi dlouho. Takhle jsme to za odpoledne dali. Dálničku, neboli Rumunskou vinetu relativně na všechny silnice po Rumunsku už panička koupila z domova.
Navečer jsme přibrzdili u takové jiné rozhledny, ale my jí dali jen ze země. Na tu pejsci nesmí. No nic. Frčeli jsme dál. Na Rumunských hranicích nás stavěli. Teda oni stavěli všechny a pasy chtěli jen páníčků. Páníčci chytili místní signál a najednou bylo o hodinu více. Ocitli jsme na vesnici, bylo to velmi zvláštní. Takový východ 20 let zpět. Chatrče, tu kabel, tu kráva na silnici……a hlavně strašný nepořádek. Všude odpadky, což je velká škoda
Večer jsme měli problém najít spaní. Kempy byly zavřené, nakonec jsme přespali u řeky v přístavišti u řeky Mures u města Soimus.
Další den jsme se jeli podívat se do Hunedoary na hrad Draculy. Nebyl doma, zato tu měl plno fanoušků, tak jsme se raději jeli zchladit k vodopádu Clocota Fall
Potom už jsme si to nasměřovali k silnici Transalpina. Cestou jsme přibrzdili osvěžit se u řeky Sebes a dát si pozdní oběd. Než panička přichystala mňamku, tak jsme se šli smočit. Voda byla velmi studená, ale bylo to moc fajn. Takové akorát pro naše tlapky. Koukali jsme, že je tu pramen s vodou a jezdí sem k němu hodně lidí. Páníčci se rozhodli, že si teda také dotankujeme vodu. A byli jsme překvapeni. Už jsme se nedivili, proč je tu tak plno. Voda byla moc dobrá.
Jinak než jsme stačili sváčů sníst, tak upustili stavidla na nedaleké přehradě a do vody jsme už nechtěli. Zvedla se o dobrý půl metr.
Čím blíže jsme k horám byli, tím bylo více mraků a začalo poprchávat … no nic, nemůže být pořád horko, že.
U jezera Oasa začínala Transalpina. Bylo tu mnoho lidí a policajtů, tak jsme si říkali asi kvůli turistům. No jenže po cestě jsme viděli lidi v autech, vesty a zadělávali pásky k vedlejším cestám. Asi se tu něco pojede. Na křižovatce v Lotru byli další policajti a další lidi. To už jsme pochopili, že se tu jede cyklistický závod a tak jsme se rozhodli raději vyklidit cestu.
Prodávali tu také domácí sýry a tak páníčci šli nakoupit. Rumunsky sice páníčci neumí, ale domluvili se…….že je dobré české pivo Kozel a to páníček taky rád. Tak jim dvě naše plechovky daroval.
Frčeli jsme dál po Transalpině a vystoupali do 2000mnm na Transaplina view point, kde jsme si dali pauzičku na prochajdu a svačinku.
Každou chvilku jsme někde stavěli a kochali se.
Nakonec jsme sjeli k televiznímu vysílači a tam se ukempili na noc.
Další den jsme sjeli z Transalpiny dolů k Pădurea Colorată – jsou zde pomalové stromy – umělecké dílo proti odlesňování. Kousek za tím je Casuta răsturnată – což je zábavné hřiště pro děti s domem vzhůru nohama. My se jukli jen přes plot, páč tam nemůžeme, že.
Byl zase další parný den a páníčci se rozhodli sjet k řece Olt dát si volný den u vody. Ale bohužel jsme narazili. Ve většině případů, kdy je řeka přístupná je břeh vybetonovaný a nedá se jít do vody. Jinak celá řeka je dlouhá 615 km a je na ní 27 přehrad.
Volný den jsme si nakonec udělali. Páníčkové našli stellplatz u města Lintesti. Krásné kempovací místo, na kterém jsme byli úplně sami. Odpoledne se okolo nás prohnala bouřka, ale nám to nevadilo.
Další den byl ve znamení přesunu k moři se zastávkou v Bukurešti. To si páníčci prohlédli jen z auta. Před parlamentem si udělali selfie a nám ani nedovolili vystoupit z klimatizovaného auta. Ve městě totiž bylo nejmíň 38°C. Na zemi se nedala udržet tlapka.
V podvečer jsme dorazili k moři, ubytovali se a šli se vykoupat.
Kemp vybrali až ten druhý, ten první se jim nelibíl. A neprohloupili jsme, tento kemp Elixirium byl klidný s příjemnými majiteli a potkali tu příjemné Čechy 😉 A pak že sem Češi nejezdí 😀
A zakempili jsme tu na 3 dny.
a páníčci ochutnali mega trdelník
