Start km: 356160
Ráno startujeme rychlostí blesku. Panička s námi zase trajdá venku. Brzo ráno, je něco po šesté. Ostatní uklidí auto a vracíme se zpět do posledního městečka. Koupit místní repelenty. Hurá, místní sámoška má otevřeno už od 7, ale velké zklamání. Repelenty mají vyprodané 😮 Kupujeme aspoň Raid ve spreji a další spirálky. A mizíme odsud pryč. Neumytí a bez snídaně.
Za chvilku nás čeká Norsko – Finský hraniční přechod. Norsko jsme jen projeli a na Finských hranicích nás čeká celník. Prohlédl si naše pasy a zeptal se, kam jedeme. Tak páníčci, že už jedeme domů. Ještě ho zajímalo, zdali po pevnině nebo trajektem. Páníčci odpověděli, že trajektem. Popřál nám hezkou cestu a frčeli jsme 😉
Tady na severu nikde nikdo není. Domky stojí spíše u městeček, občas je samostatný, ale málo.
Zkoušíme první pěkné odpočívadlo, ale hejno komárů nás zase vyhnalo, tak frčíme dál.
Opět nikdo nikde. Není ani daleko vidět, jen silnice a stromy. 
Odpočívadlo a komáři 🙁 už nechceme.
Minuli jsme městečko a pár cyklistů, tak jsme usoudili, že komáři asi nebudou, tak stavíme. Jsme u krásného jezera Muotkajarvi, hodíme něco pod žebra, umejeme nádobí i sebe 😀 Nebojte nádobí ve škopku, sebe v jezeře. Voda je příjemná. Ošplouchneme se všichni 😀
Blížíme se k hranicím, panička připravuje všechny pasy. Na hranicích nikdo. Ani Fini, ani Švédi. Jedeme dál.
Zajíždíme do městečka Lannavaara. Má se tu rýžovat zlato. My našli akorát tak řeku. Zklamaní se vracíme na hlavní silnici.
Nikde nic, tak si aspoň vykoupeme tlapky. 
Takové retardéry používají je při opravě silnic, aby vás donutili zpomalit.
Děláme další zajížďku. Tentokrát do města Kiruna. Ještě předním odbočíme k jezeru Jukkasjarvi, kde si vaříme oběd a dáváme pauzu. Je příjemně teplo, i když fouká.
Pauza na oběd
V Kiruně koukáme, že město je v nové výstavbě a mají tu hodně běžeckých tratí pro běžkaře. Co tu také v tomto městě je, je těžba železné rudy, a to fakt ve velkém. Doly jsou vidět všude. A taky tu po dlouhé době potkáváme takový mini kopeček na lyžování 😮
Taková mini sjezdovka 
Těžba železné rudy 
Vracíme se zpět a na frekventované silnici potkáváme soby. Nooo, páníček zastavuje a jde se na ně podívat z blízka. Malá panička s námi zůstává v autě a nikam nás nepustí 😉
Zastavujeme ve města Gallivre. Páníčci jdou dokoupit zásoby a taky dotankováváme auto. Už to není tak hrozné jako v Norsku. To jsme tankovali každý den a paničce se protáčeli panenky, kolik necháme za naftu.
Zastavujeme u vodní přehrady Stora Lulevatten, kde páníček zjistil, že nezavřel dvířka u nádrže a položené víčko je v čoudu. Paničku vomejvaj. Spíše se tomu už směje, snad je to poslední věc, co se jim stala.
Podél silnic jsme zahlédli zvláštní rostlinky. Jsou to takové bílé chumáčky. Stavíme u nich a prohlížíme si to. Už jsme to viděli v Norsku, prodávají to v suvenýrech. Googlíme a vypadá to, že je to bavlník. Roste to tu po pangejtech a panička bere kousek domů.
A ještě jedna potkávačka. Za dnešek jsme je potkali asi 5x.
V podvečer dojíždíme na další severní polární kruh. Tentokrát ten Švédský. Je pár km jižně od obce Jokkmokk. Pár obytňáčků tu je, ale není tam toho tolik co v Norsku. A tady je i teplo 😉 a bez komárů. Teda něco tu lítá, spirálu páníček zapaluje už preventivně. Máme odpočinkový večer 🙂
Další den – 14/7